Putování za Betlémskou hvězdou

Níže je celý scénář hry k nekomerčnímu užití. Na oplátku budeme vděčni za Vaši byť sebekratší reakci.

Putování za Betlémskou hvězdou

Vypravěč: Tento příběh nám vypráví o andělech v nebi, zvláště o jednom, který se jmenoval Astro. Od něho se můžeme hodně naučit.

Scéna 1

Vypravěč: V nebi jsou miliony andělů: serafové, cherubové, archandělé... Nádherní, velmi krásní andělé. Každý z nich má svoji povinnost.
Například známe (přicházejí skupinky andělů).
Nebeští krejčí: ti, kdo šijí křídla (ukazují).
Opraváři svatozáří (ožijí).

Anděl: Nevím, co ti andělé dělají, že jsou jejich svatozáře tak pokřivené?

Anděl: Pravda ale je, že jsou moc poslušní a snaživí, že když je Bůh zavolá, hned poletují sem a tam, až do sebe neráží.
(přestanou se pohybovat)

Vypravěč: Pěvecká škola.
(učitel zpívá, andělé opakují)

Učitel: Musíte zpívat dobře, lidé to od vás očekávají.
Po pravdě řečeno, když na zemi někdo dobře zpívá, říkají: ty zpíváš jako anděl!
(znovu zpívají)

Vypravěč: Škola andělů strážných.

Mistr: Drazí andělé, musíte se dobře naučit svou povinnost.
Váš úkol je velmi důležitý.
Musíte se starat o člověka, který vám je svěřen, dobře mu radit a dělat vždy dobré skutky!

Anděl : Ale to má dělat každé dítě, mládež i každý člověk.

Mistr: To je pravda, ale pro ně je to volba, pro vás povinnost.
Jejich rozhodování totiž hodně záleží na vašem vedení.
Víte, ten zlý člověka pokouší, dává špatný příklad a pokušení.
Například říká: Nevstávej! Nechoď do školy! Není to tak důležité!
Nebo: Neposlouchej rodiče! Řekni lež, však to není nic tak vážného...
Teď vidíte, jak musíte být bdělí, abyste ho vedli po správné cestě.
Váš úkol je důležitý (přestanou se pohybovat).

Vypravěč: Potom máme anděly, kteří dělají pokornou práci, zametají mraky. (mlčky pracují)
A ještě ty, kdo leští hvězdy! (mlčky pracují)
A všichni šťastně konají svou povinnost.
Zkrátka v nebi, tam se to vždy všechno radostně pohybuje.

Scéna 2

Vypravěč: Astro patří do skupiny andělů co leští hvězdy.
Je ke všem velmi laskavý a obětavý.
Rád dělá svou práci, i když je to namáhavé.
Jednoho dne... unavený po těžké práci, usnul na měkkém pohodlném mraku.
Ale zrovna tento den...

Anděl : (troubí, přichází a nadšeně říká)
Poslouchejte! Poslouchejte! Veliká, dobrá novina!
Na zemi se dnes narodil Ježíš, Syn Boží.
(všichni jsou nadšeni)

Anděl : Pojďme všichni s radostí do Betléma a vzdejme mu úctu!
(všichni se shromáždí, ale nevidí Astra)
Astro! Astro!
Kde jsi? Astro! Už musíme jít!
Mám nápad. Necháme mu tady zprávu, aby věděl co se stalo.
To je dobrý nápad.
Už to píšu: „Drahý Astro, dnes, Ježíš, syn Boží se narodil na zemi. My se na něj jdeme všichni podívat. Přijď rychle a přidej se k nám.“
(všichni odchází, jeden anděl přišpendlí zprávu)

Vypravěč: Konečně se Astro vzbudil.

Astro: (protírá si oči a zívá)
To je ale ticho... Kde jsou všichni? Serafové! Chrebové!
(nikdo neodpovídá)
Já vím, oni si dělají legraci, určitě se svhovali.
(volá je, ale pak uvidí zprávu)
Co to je? (čte)
Pro Astra – tak to je pro mě! Podívám se! (čte)
Jé Ježíš se narodil! To je velká novina!
To já tam taky musím jít! (pobíhá sem a tam ale pak se zarazí)
No jo, musím jít... ale kudy? Vždyť neznám cestu. Jak najdu zemi?
Budu přemýšlet: Moji učitelé vždycky říkali: Když přijdou těžkosti, tak se nikdy nevzdávej, ale přijmi je a s pomocí Boží je překonej.
Dobře! Poptám se sem a tam a určitě na zemi dojdu. Tak už jdu!

Vypravěč: A skutečně, Astro našel cestu a došel na zem.

Scéna 3

Astro: (utíká, směje se a skáče)
Tady jsem! Díky Bohu, tohle musí být země. A teď... musím najít Betlém.
(najednou uvidí někoho, kdo pláče, jde blíž a uvidí děvče, co nemůže chodit)
Proč pláčeš, děvče?

Děvče: Protože se narodil Ježíš a všichni jdou za Ním.
Já bych taky chtěla, ale nemůžu vhodit.

Astro: To je ten problém? Neboj se, já ti dám svoje křídla...
Teď nepotřebuješ svoje nohy... leť! Leť za Ježíšem!
(děvče šťastně odletí a Astro pokračuje ve své cestě)
Nikdy jsem si nemyslel, že chození je tak namáhavé!
S křídly je to mnohem snažší. Ale to nevadí, to děvče je potřebovalo víc.
Jen doufám, že Betlém není moc daleko!
(uvidí muže sedícího u cesty)
Á, zeptám se tohoto muže...
Dobrý muži, prosím, můžete mi říct kudy se jde do Betléma?

Zlostný muž: Běž pryč, neobtěžuj mě!

Astro: Ale já jsem se jen chtěl zeptat...

Zlostný muž: Tisíce lidí tudy prošly a všichni mají stejnou otázku: Kudy se jde do Betléma?!

Astro: A v čem je tedy problém?

Zlostný muž: Nechci mluvit! Nechci nikoho vidět! Všichni mě jen obtěžují! Chci mít pokoj!

Astro: Můj bratře, myslím, že máš nějaký problém. Jsi plný zlosti, plný tmy.
Vezmi si moji svatozář, třeba ti to pomůže.
(dá svatozář na hlavu muže)

Zlostný muž: Ó, vidím paprsek světla...

Astro: Tak jdi, jdi do Betléma a uvidíš to pravé světlo, světlo světa!

Vypravěč: A cesta pokračuje...

Pastýřka: Pojďte, pojďte, musíme jít, nemůžeme tady zůstat...

Astro: Co se stalo?

Pastýřka: Tahle mojhe ovečka je vždycky tak poslušná, ale teď se nechce ani pohnout.

Astro: To vidím... myslím, že tohle (sundá si opasek) ti pomůže. Zkus to.
(pastýřka připne opasek k ovečce a ona se hned pohne)

Pastýřka: Děkuji, děkuji, příteli.

Chudé děvče: (pláče) Co mám dělat? Co mám dělat?

Astro: Neplač! Řekni mi, co chceš udělat?

Chudé děvče: Chci jít do Betléma, ale takhle tam jít nemůžu!

Astro: Jak takhle?

Chudé děvče: Moje oblečení! Je tak staré a roztrhané, nemůžu se takhle objevit před Králem králů.

Astro: Žádné strachy! Vezmi si moje šaty a dej mi ty tvoje.

Chudé děvče: Ne, tohle nemůžu přijmout, ty jsou moc krásné.
A co ty bys dělal?

Astro: Vezmi si je! Mě to nevadí, nejdůležitější je, že můžeš jít za Ježíšem a být šťastná.
(vymění si oblečení)

Vypravěč: Astro pokračuje ve svém putování... až konečně dojde do Betléma.

Scéna 4

(všichni jsou na scéně: Svatá rodina, andělé, lidé)

Astro: Jé... tam je hvězda, tam musí být to místo.

Vypravěč: Jak Astro přichází k jesličkám, andělé si ho všimnou a...

Anděl: Dívejte! Dívejte, kdo přichází!

Anděl: Tvář je mi povědomá, ale nepoznávám ho.

Anděl: Ale... to je Astro... ano, to je Astro!

Anděl: Astro? Ten se ale změnil... (Astro přichází blíže)

Anděl: Astro, co se ti stalo?

Anděl: Jak to vypadáš? Nestydíš se?

Anděl: Kam jsi to dopracoval?

Anděl: Kde je tvá důstojnost anděla? Kde je tvé oblečení?
A kde máš svoje křídla?

Anděl: Jak sis dovolil přijít před Ježíše v takovém stavu?

Panna Maria: (Panna Maria vstane, jde k Astrovi a napomíná anděly)
Nemluvte tak! On se nemá za co stydět.
Nedívejte se na to jak vypadá, ale na to jaké má dobré srdce.
Měli byste ho pochválit, protože toto všechno udělal z lásky k druhým.
Vzdal se všeho, aby pomohl potřebným lidem.
(vezme za ruku Astra a dovede k Ježíškovi, kde stojí vedle Josefa všichni lidé, kterým Astro pomohl)

Chudé děvče: Děkuji Astro, pomohl jsi mi. Jsem tak šťastná.
Prosím, vezmi si své krásné šaty.
Já už je nepotřebuji, teď už vím, že mě má Ježíš rád – ne pro to jak vypadám, ale pro to kým jsem!

Pastýřka: Děkuji Astro! Děkuji za tvůj opasek, teď jsme zde a už ho nepotřebuji. Vezmi si ho prosím.

Zlostný muž: Jsem ti tak vděčný, drahý Astro. Měl jsi pravdu. Zde je to pravé světlo a teď je i v mém srdci mnoho radosti a pokoje. Vezmi si svou svatozář. Ode dneška Ježíš sám bude mým světlem a vůdcem mého života.

Děvče: Astro! Jsem tak šťastná, že můžu být tady s Ježíšem a moc ráda tě zase vidím.
Prosím tě, drahý příteli, vezmi si svá křídla. Bůh ti je dal a mě daroval bolavé nohy a já jsem šťastná.

Josef: Tak to má být. Máme přijímat od Boha všechno, co nám dává a máme být šťastni, protože On nás má rád a vždy se o nás postará.
Ježíš je naše světlo. Děkujeme ti Astro. Děkujeme Ti z celého srdce.

(Panna Maria položí Ježíška Astrovi do náruče a všichni jsou šťastni, andělé zpívají)